Cvakal okresního formátu

Tohle označení používám pro fotografy, kteří fotí přinejlepším velice průměrně a nebojí se nechat se nadprůměrně zaplatit. A je jedno, jestli fotí jen v katastru obce, kde mají nahlášené trvalé bydliště, nebo vás dojedou do Ostravy nacvakat ze Strakonic.

„Prosimtebe, hledáme švagrovej fotografa, že bysme jí dali k narozeninám focení v ateliéru. Ty sem přes půl republiky nepojedeš, tak jsme vybrali tři. Který bys doporučil?“ (autentická zpráva, jež obsahovala odkazy na tři fotografy) Nečekal jsem frajery, co vystavujou ve světovejch galeriích, ale i tak jsem měl nejednu příležitost náležitě žasnout, za co jsou ochotní lidé platit?
Tenhle moudry nabitý text byl napsán během prohlížení webu jednoho rádoby profesionála a také jako odpověď na otázku "dyť je to hezký, klidně bych za to zaplatila, co je na tom špatně?"

Kam ostříš?

Dát si do portfolia fotku, kde jsou neostré oči, nebo v horším případě celý obličej, to je opravdu odvaha. Mít zaostřeno na oči je, podle mě, to nejdůležitější. Z každého focení mám spoustu fotek, který by byly vážně úžasný, ale modelka se hnula, já jsem se hnul, špatně jsem zaostřil nebo se ostřící bod ve foťáku chyt na poslední chvíli něčeho jinýho. Neznám nikoho, komu se to někdy nestalo. Ale dát si takovou fotku na web a doufat, že se každej bude dívat na výstřih, je vrchol nezdravého optimismu. A někdy je i ten výstřih neostrej na rozdíl od keře růží, kterej roste deset metrů za modelkou.

Ačkoli jsem měl obrovské nutkání sem dát fotky jednoho cvakala, radši jsem koukl do svých nepromazaných fotek.

Stíny, světla, odlesky

Především v ateliéru tohle bije do očí. Fotografovaná osoba má v obličeji ostré stíny, kdy se ztrácí kresba. Někdy může jít o umělecký záměr, ale ve většině případů si fotograf nepohlídal končetinu nebo vlasy, které vrhají stín kam nemají. Pokud fotograf ještě použije jen jedno světlo nebo blesk, půlka tváře zmizí v černočerné tmě. Dílo zkázy pak dokonají odlesky, které i začátečník dokáže za pár okamžiků vyretušovat. Nejčastěji jsou to odlesky na nose, tvářích a na čele.
Druhý extrém je, když tohle vše fotograf na fotce zlikviduje. To pak působí snad ještě nepřirozeněji.

Barvy

Někdo preferuje fotky, které barevně odpovídají co nejvíce realitě, jiný zase rád fotky s různými barevnými pometacemi. Barevné podání je většinou nedílnou součástí „rukopisu“ fotografa. To všechno se dá korigovat v editoru. Každý monitor, tablet i mobil zobrazuje jinak a různé tiskárny vám mohou z jednoho souboru v počítači udělat několik různých variant. Ale pokud je třeba horko, nebo se fotí pár při „zvedačce“ a zvedající má rudý obličej, určitě se dá rudá eliminovat. Někdo se při focení stydí a rudé skvrny se mu na kůži dělají i při jednoduchém pózování. Pokud se na to fotograf vykašle, a ještě si to dá do portfolia, je něco v nepořádku.
Cizí fotky tu ukazovat nebudu a já jsem v archivu nenašel žádnou, která by nebyla díky flekům na obličeji dost nelichotivá.

Žehlič

Vyretušovat pleťovou anomálii je samozřejmostí. Pupínky, modřiny, akné, to vše fotograf odretušuje. Profík ještě vyhladí pokožku. S citem. Extrémní profík provede frekvenční retuš, kde zvlášť retušuje jasy a stíny a zvlášť barvy. No a cvakal klikne na nástorj "rozostřit" nebo "rozmazat" a totálně rozpatlá strukturu pokožky, zlikviduje přirozené nasvícení a aby toho nebylo málo, ještě jako bonus přihodí bílý, až oslepující, chrup a zvýrazní make-up.
Nutno ale také podotknout, že občas slečna na focení dorazí s make-upem vlastní výroby, kdy vyžehleného efektu dosáhne i bez zásahu fotografa.

Sekáč

Sekáč je takový ten diletant, který ořízne fotku tak, aby měl například oči ve zlatém řezu, ale je mu úplně jedno, že ořezem usekne i prsty na ruce, nebo jinou část těla. Obecně je to s ořezem postavy nejednoduché. Lépe vypadá, když se ořez provede tak, aby nešel přes kloub (koleno, loket, zápěstí…) Taky vypadá divně, když se při portrétu usekne třeba jen čtvrtina hlavy. To pak model vypadá jak Lucy Liu ve finální scéně filmu Kill Bill (jo, ta část, kde jí Uma usekne katanou od Hattori Hanza kus halvy). Pravidel na ořez fotky je nespočet, ale chce to trochu citu. Ne na všechny fotky jdou pravidla aplikovat. Záleží na proporcích osoby na fotce, u portrétu na tvaru obličeje a účesu a když je na fotce osob víc, tim víc je třeba nad ořezem přemýšlet. Ale sekat prsty a klouby, to se prostě nedělá. A obecně platí, že fotka vypadá lépe, když je okolo hlavního motivu volný prostor a není nalepený na okraj.

Jak fotky ořezávat, nebo alespoň jak si myslím, že se mají ořezávat, najdete v galeriích.

Šedo-šedá

Černobílá fotka nevznikne tak, že cvaknete fotku a stáhnete sytost barev na nulu. A pokud to někdo udělá, je fotka místo černobílé směsicí šedých a nepřirozených odstínů. Když totiž odbarvíte oranžovou a červenou, což jsou většinou tóny „pleťovky“, budou tmavší, než například tráva a další zeleň na fotce. Pak vypadá fotografovaná osoba na fotce, jak kdyby se opalovala nedaleko jaderného testu. S černobílou fotkou je docela práce, ať už si sami doma v darkroomu mícháte vlastní vývojku, nebo klikáte na hejblata v lightroomu. Dnes už snad i ty instafiltry umí světlost různých barev při převodu portrétu do černobílé zohlednit. Pokud tedy koukáte na šedivo-šedivou fotku, je to buď známka lenivosti, nebo čirého amatérství.

Rozdíl mezi "vyblitou" šedošedou a černobílou fotkou je docela veliký.

Telereportáž

Jít na náměstí s dlouhým ohniskem není umění. Z davu cvaknout „stejdž“, kytaristu, nebo zpěváka, to taky není umění. S teleobjektivem máte tu samou fotku, jako všichni v davu s mobilem nad hlavou, jen trochu „blíž“. To samý platí pro reportážní dokumentaci i dalších akcí, ať už je to rekonstrukce historické bitvy anebo kuchařský workshop. Jako jasně, pokud nejste oficiální fotograf pro danou akci, určitě vám to stačí. Někdy se ani blíž dostat nemůžete. Nejeden deník si takovou fotku k reportáži dá. Ale málokterej profík si jí dá do portfolia. I já jsem samo sebou na majálesech, koncertech a akcí pro veřejnost udělal takových fotek desítky. Doufal jsem, že nějaká bude něco víc než jen zmraženej člověk na pódiu o rozloze sta pixelů čtverečních. Všechny tyhle fotky zmizely z disku při prvním promazávání. A stejný případ je to se street fotkou. To, že si někdo sedne na náměstí a vyfotí člověka na sto metrů, jak líže zmrzlinu, to je spíš špiclování. Rozhodně to nebude fotka plná emocí s poselstvím celému světu. Tyhle fotky do portfolia v 99 procentech případů nepatří.

Tehdy jsem byl přesvědčen, že tvořim foto-reportážní umění světové úrovně. NE, vážně ne. Jsou to cvaky, který udělá cvičený makak.

Sexy kost stačí

Máte fotogenickou modelku, ze které sexappeal sálá na kilometry a… a to stačí. Většinou "kost stačí" fotografům, kupodivu ne moc fotografkám. A čím víc je modelka neoblečená, tím jsou fotky horší. „Prostě modelku vemu a nějakm jí postavim, namířim na ní foťák a cvaknu… wow ta má zadek!!!“ Takhle nějak zřejmě cvakal přemýšlí. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč je spoustu exteriérových fotek cvakalů okresního formátu velmi podobné amatérským dovolenkovým fotkám. „Tady si sedneš na lavičku a tvař se sexy!“ Na pozadí je trafostanice, půlka budovy s lešením, odpadkový koš…. Ano cvakal je úplně hotovej, že fotí takovej kus, že si zapomněl hlídat kompozici, zbytek scény a veškeré své dovednosti. A ještě si takovou modelku našteluje do polohy, kdy už fotka nevypadá jak glamour, portrét či akt, ale spíš jak domácí soft porno. Pokud se chcete nechat zvěčnit a vypadat atraktivně, koukněte do portfolia fotografa, zda stejné fotky nezvládne nafotit váš partner na dovolené nebo kámoška v parku cestou do kavárny. To platí pro všechny druhy fotografie. Je smutné, když fotky z kamarádova mobilu jsou lepší, akčnější a s větší atmosférou než ty od profíka za peníze.

Podkategorie: AKT
Fotit akty, aby to nevypadalo jak soft porno, chce vážně trochu zkušeností. Opravdu nestačí, aby „byly vydět ***y a ****a“, jak řekl jeden kritik umění za okrajem mé sociální bubliny. Ne každá modelka se tak nechá fotit, a ne každá modelka svolí k vystavení fotek online. Já mám z těch patero aktů například dovoleno prezentovat fotky jen od jedné slečny. Tady u fotografova portfolia opravdu rozvažte, zda jde o umění, nebo fotky pro soukromé potřeby fotografa, co dělá „jako to umění“.

Jak to vypadat nemá, to najdete na stránkách pro dospělé. Jo i ty, co mají v názvech "glam", "art" a podobně. To je prostě softporno. I když se tam najde i spousta velice kvalitních fotek.
Jak to vypadat má? Třeba takhle: KONSTANTIN ALEXANDROFF. To je fotograf, který má svůj osobitý, temný, styl ale z focení porna ho nařkne asi málokdo.

Profesionál: level 1000

Na webu cvakala se dozvíte, že fotograf fotí profi vybavením a profi objektivama. A že má i další špičkové vybavení. A že je kreativní. A že je ochotný dojet kamkoli.
U každý kategorie fotek má slohovku. Musí vám sdělit, že svatba je jedinečný životní okamžik. Že fotky z maturáku jsou artefaktem nostalgie na celý život. Tohle všechno zřejmě víte. Proto taky hledáte někoho, kdo to nafotí. A pokud nejste fanda do focení, nezajímá vás, že vás bude fotit portrétní 85mm F1,4 nasazenou na fullframe 850D a s externím bleskem sb-5000. Nebo jo?
Dalším zvednutým varovným prstem je milion cenových balíčků. Tenhle má sice fotoknihu, ale jenom 250 vytisklejch fotek, ale když si připlatíme, bude fotek 255 ale zase nebude fotokniha. No a když bude středa a nebude zrovna úplněk a Saturn ve vahách, bude z toho o patnáct korun dražšího balíčku fotek 256, s fotoknihou, ale zase nebude DVD…. Rekord, který jsem objevil v hlubinách virtuálního světa je 7 balíčků na svatební foto a pět na portrétní. Kvalita celého portfolia vypadala jako to moje, když jsem přešel na první ultrazoom a každej cvak byl pro mě nepřekonatelným uměním. To období, ze kterýho mam teď tak padesát fotek. 40 z nostalgických důvodů.

MÍRA BEČVAŘÍK PHOTOGRAPHER

Fejsbukový profil JMÉNO PŘÍJMENÍ + PHOTOGRAPHER (PHOTOGRAPHY), profilovka je autoportrét s foťákem v zrcadle a v albech jsou fotky z Chorvatska protože exotika!, první sněženky protože jaro!, vyfocená kamarádka protože glamour! a nějaký dlaždičky a odraz ve skle protože ART, vole!... a když se chcete kouknout na web, jiný, než ten fejsbukový profil není. Alb je sice milion, ale povětšinou jsou to akce, kde byl prostě PHOTOGRAPHER přítomen. Tohle jsou znaky toho, že právě prohlížíte profil amatéra, který je do focení sice nadšenec, ale k profíkovi má ještě fakt daleko.

Pravdou ale taky je, že ty fejsbuky se aktualizujou podstatně snazším způsobem. Zkouknout tak FB profíka neni nic špatnýho. Je tam sposuta materálu, kterej se už (nebo ještě) nevlez na web.

Moudro na závěr

Každý nějak začínal a každý fotograf má na disku spoustu fotek, které někomu udělaly radost, i když nejsou technicky dokonalé. Někdy má i mázlá fotka s mizernou kompozicí takový náboj, že všechny nedostatky člověk nevnímá. Třeba u fotky "šedo-šedá" vím, že dotyk nohy se spodním okrajem je pro někoho přímo fotozločin. I tak mám tu fotku rád. Na výstavu jí sice nedám, ale rozhodně jí mazat nebudu. Ale rozhodně bych za ní nechtěl peníze. Je to momentka a tím to hasne. Ale cvakal jiné fotky než průměrné a odfláklé nemá. Za peníze, které byste dali jemu dostanete jinde minimálně o třídu lepší fotky. Proč by se jinak prezentoval tím, čím se prezentuje.