Čas, clona, ISO, korekce expozice a základní režimy

Nebudu jmenovat, ale jednou mi někdo řekl: „ty manuály píšou snad chlapi, já to potřebuju přeložit do lidský řeči.“ Takže nejen pro mou segru jsem připravil vysvětlení pojmů tak, že když vezmete libovolný aparát do ruky, měli byste vědět, aspoň přibližně, co a jak.

Délka expozice (čas)

Co je to?
To je doba, po kterou čip (popřípadě film) nasává snímanou scénu. Krátký čas nám pohyb věcí lidí a zvířat na fotce „zmrazí“, při dlouhém čase se pohybující objekty máznou.

Jak na to?
Časy jsou uváděny ve zlomcích sekundy. 1/60 je jedna šedesátina sekundy a je to zrovna ten čas, při kterém ještě většina z nás dokáže fotit z ruky bez stativu a mít fotku ostrou. Na foťáku proto máme čísla značená jako zlomek a čím vyšší číslo je, tím je čas kratší. Když se dostáváme na expoziční časy nad vteřinu, tak se za číslem objeví „uvozovky“, znak pro vteřiny, např 2‘‘. Jsou přístroje, které udávají zlomky (1/60, 1/500…), jiné tu jedničku a lomítko vynechávají (60, 500…). Některé foťáky začínají na 1/8000, jiné na 1/2000. I 1/1000 je dost rychlé na to, abyste mohli fotit sport. Maximum pak bývá 30‘‘. To už bez stativu, jiné pevné podložky anebo jasného kreativního záměru nemá ani cenu zkoušet. Pokud máte dálkovou spoušť, je tu ještě čas „B“ anebo „BULB“, kdy prvním zmáčknutím začnete fotit a druhým zmáčknutím spouště přestanete. U většiny strojů, které jsem měl v ruce, byl maximální čas na „B“ 30 minut.

K čemu to?
Krátký čas využijeme při sportu, dovádění domácích mazlíčků a zachycení jednotlivých kapek, když praštíte balvanem do vody. Dlouhý čas na řece udělá takový ten kýčovitý mléčný mlžný efekt. Trénovaný fotograf zvládá i techniku „panning“, kdy při nastaveném dlouhém čase sleduje pohybující se objekt. Ten je pak ostrý, ale vše okolo je pohybem foťáku rozmazáno.

kapka: 1/2000 | vlak: 46'' (čas B, dálková spoušť)

Clona

Co je to?
Další kreativní prvek. "Clona" je ve skutečnosti spoustu lamel v objektivu, které redukují světlo, které dopadá na čip (film, skleněnou desku a cojávimnacoeště), a k tomu ještě mění hloubku ostrosti. Určitě jste to viděli, 75 % fotografů si dá do svého loga místo jednoho „O“ lamely clony.

Jak na to?
Clona se udává jako číslo za písmenem „f“. Nižší clonové číslo znamená více světla na čipu, vyšší znamená méně. Minimální i maximální clonové číslo záleží na objektivu, na kterém je také vždy to minimální „f“ napsáno. U pevných objektivů (těch bez zoomu) je jen jeden údaj, například f1,8. U zoomovacích objektivů bývá například f3,5-4,5. To znamená, že na nejkratší ohnisko (odzoomováno) je minimální clona 3,5, na nejdelší ohnisko (zazoomováno) je minimální clona 4,5. Některé objektivy mají mechanické ovládání clony. Především ty z analogové doby. Dnes je to spíš taková vychytávka pro fanšmejkry.

K čemu to?
Clona nám umožňuje dělat s fotkou spoustu kreativních kejklí. První z nich je změna hloubky ostrosti. S nízkou clonou bude ostré jen to, na co bylo ostřeno. Na clonu f1,8 můžete mít ostré oko, ale špička nosu už ostrá není. Každý objektiv to má jinak a je třeba si vyzkoušet, na jakou clonu jak daleko od objektu musíte stát, abyste měli na fotce to, co chcete. Když už to máte vychytaný, dokážete oddělit a focený objektiv od pozadí a tím ho tak i zvýraznit. Vyšší clona naopak detailněji vykreslí i věci před a za objektem, na který je zaostřeno. Krajinky třeba fotím na f8. Objektivy umí i f22, ale při vyšších clonách pak zase obrazová kvalita fotky klesá. Vliv na to má počet a tvar lamel, počet optických členů objektivu a další přirozené i nadpřirozené faktory. Maximální clonu, jakou v běžném provozu používám je f11 – f13. To, jak hezky vypadá ta neostrá část fotky, tomu profíci říkají „bookeh“, který především v protisvětle umí fotku poslat o pár levelů výš ale i do pekel.

Druhá důležité věc, kterou clona umí je ovlivňovat délku expozice, čas. Když fotíte například s časem 1/60 na clonu f4,5 a změníte clonu o jeden krok na f5, tak musíte i čas o jeden krok prodloužit (na 1/50), abyste zachovali fotku stejně světlou. Platí jak u nových foťáků, tak i u starých analogových, že počet kroků při změně clony vykompenzujete stejným počtem kroků změny času. Využijeme toho například u focení té rozmazané řeky. Čím víc zacloníme, a tím delší čas můžeme fotit, tím je řeka rozmazanější. Někomu je to málo a kupuje si na to ještě neutrální filtry, které čas prodlouží ještě více. U focení akčních scén zase využijete kratší čas, ale díky nižší cloně dostanete i malou hloubku ostrosti.

Pro snazší pochopení hloubky ostrosti je zde tenhle
>simulátor hloubky ostrosti<.

ISO

Co je to?
ISO (u starých analogových přístrojů se může objevit i ASA, nebo DIN) značí citlivost filmu/čipu na světlo. U filmů jsme si vybírat nemohli. Když si koupím AGFA Color 200, tak citlivost bude pořád 200 (i když to jde v temné komoře „pushnout“ na citlivost vyšší). U digitálního snímače si ale citlivost vybírat můžu.

Jak na to?
Tady je to naprosto jednoduchá záležitost. Čím vyšší citlivost, tím potřebuju při stejných hodnotách času a clony méně světla k pořízení fotky. Nevýhodou je, že čím je hodnota ISO vyšší, tím je fotka taky více zašuměná. Tady opravdu záleží na čipu a foťáku, jak si s tím dokáže poradit. Některé foťáky nesnesitelně šumí při ISO vyšší než 3200, jiné mají použitelné výsledky při ISO 12800.

K čemu to?
Pokud mám dost světla, tak si venku fotím na ISO 400, fotky jsou téměř bez viditelného šumu. Když zaleze slunce pod mrak a já fotím třeba pobíhající psy, tak zvýším ISO na 800, čímž si můžu dovolit nechat krátký čas a nízkou clonu. Každý si u svého foťáku musí určit horní hodnotu ISO, za jakou už jsou pro něj fotky nepoužitelné. Šum, mnohdy překryje fotku modrými, zelenými a fialovými fleky tak, že to, co jste fotili, už jen tušíte. To už pak nepomůže ani hodit fotku do černobíla a tvrdit, že jde o umění.

Režimy A, S, P a M a korekce expozice (EV)

Co je to?
To jsou režimy, se kterými pracuje každý, kdo pochopil, jak pracuje čas, clona a citlivost. A (Av) – priorita clony, S (Tv) – priorita času, P – programová automatika a M – manuální režim. Korekcí expozice říkáme poloautomatickým režimům, jak moc chceme fotku světlou anebo tmavou.

Jak na to?
Přepínání režimů má každý foťák trochu jinde, ale v drtivé většině je to nějaký kulatý volič režimů. Korekce expozice bývá u různých výrobců ještě variabilnější a k tomu všemu se s ní setkáme v mobilu. Většinou je to nějaká stupnice, kde je uprostřed nula a na jedné straně jde stupnice do mínusu, na druhé do plusu, nejčastěji od -3 do +3, někdy od -5 do +5. V nastavení aparátu si jde většinou i nastavit po jakých krocích se bude EV posouvat a na zvolit, zda budou kladné hodnoty vpravo nebo vlevo.

K čemu to?
A (Av) je priorita clony. To znamená, že nastavíte clonu, na jakou chcete fotit a automatika vám dopočte čas. Já třeba fotím jen na tenhle režim a výjimečně tam dám manuální. Ne proto, protože by to byl režim nejlepší, ale protože mně vyhovuje nejvíc. Když fotím portréty, nastavím si f1,8 a je mi jedno, jestli čas bude 1/500 anebo 1/60.

S (Tv) dopočítává clonu, protože vy nastavujete čas. Pokud víte, že váš chrt je nefotitelný na čas delší jak 1/400, nastavíte 1/500 a máte vyhráno. Jen tedy s tou clonou se ve většině případů nemůžete rozšoupnout tolik, jako u předešlého režimu s časy, takže občas máte fotku hodně přesvícenou anebo tmavou. Ještě to jde zachránit automatickým ISO, které jde také u většiny přístrojů aktivovat, anebo mít kvalitní blesk anebo jiné externí zdroje světla. Pokud tedy nechcete časy dlouhé, to pak je třeba na objektiv nandat nějaký ten ztmavující filtr.

P je pro mě osobně zkratka pro „paskvil“. Foťák určí clonu a čas podle svého nejlepšího svědomí a algoritmů. Jenže nepozná, jestli vám jde o hloubku rychlosti, o zachycení letícího orla anebo o krajinku. Většinou jde volit ISO a korekce expozice, ale vážně neznám živou duši, která by kdy na tenhle režim kdy přepla.

M je na druhou stranu pro ty, co opravdu vědí, co a jak. Nastavujete totiž všechny hodnoty sami. Máte plnou kontrolu nad tím, co a jak foťák udělá. Doporučuju občas na tenhle režim přepnout, ať nevyjdete ze cviku. Znám i profíky, kteří jiný režim na foťáku nastavený neměli a fotí sport nebo svatby. Já M využívám u krajinek, astrofotografie a experimentů nejrůznějšího druhu.

A nakonec Korekce expozice (EV), bez které se u všech režimů (s výjimkou M) neobejdete. Zní to sice odborně, možná složitě ale je to snadný jak facka. Standardně mám nastaveno EV na nulu. Cvaknu fotku a na displeji vidím, jestli chci fotku tmavší nebo světlejší. Pak podle toho jen posunu patřičným směrem EV. Foťák pak v režim S změní clonu, nebo v režimu A čas. Co udělá v režimu P, je dílem náhody a aktuální astrologické situace. Někdy zapracuje i s ISO, pokud je to v nastavení dovoleno „auto ISO“. Auto ISO bude ještě dlouho předmětem vášnivých debat těch, co na něj nedají dopustit a tech, co při jeho vyslovení ostentativně odplivnou. Ale znám i fakt dobré fotografy divokých zvířat, kteří jedou jen v Režimu "M" v kombinaci s "AutoISO". Každý fotograf si postupem času najde ten režim, jaký mu vyhovuje.

Další režimy, jako jsou například pláž, party, portrét, oslava narozenin, noční foto a dalších milion myslitelných režimů, jsou jen různé kombinace těchto hodnot, kdy každý režim zohledňuje buď čas, clonu, ISO anebo udělá fotku záměrně tmavší či světlejší. Pokud se tedy naučíte ovládat tyto čtyři hodnoty, tak budete mít větší kontrolu, než když budete spoléhat na to, co si myslí foťák, že si myslíte, že by na fotce mělo být.